„Hodnota je nyní vytvářena prostřednictvím produktivity a inovací. Klíčovými pracovníky budou kvalifikovaní specialisté …“
Peter F. Drucker
Řízení znalostí (anglicky Knowledge Management) je o zvyšování znalostí organizace. Kombinuje vytěžování dat, informací ze systémů (z podnikových aplikací, z internetu, atd.) s rozvojem znalostí lidí (pomocí vzdělávání, zvyšování praktických zkušeností, předávání znalostí a dovedností mezi pracovníky atd. ). Patří se ale i obyčejné sdílení zkušeností na poradách. Je to souhrnný výraz pro to „vědět víc a stále se učit”.
Řízení znalostí je na pomezí rozvoje lidí a řízení informací:
- Řízení znalostí je součást rozvoje lidí, lidských zdrojů a rozvoje jejich znalostí (důraz na tacitní znalosti)
- Řízení znalostí je také součástí informatiky a řízení informací a data governance, protože uchovávání a vytěžování dat je důležitou součástí řízení znalostí (důraz na explicitní znalosti)
Znalosti jsou vázáné na konkrétního člověka, který je nabývá pomocí pomocí učení. Řízení znalostí je z praktického hlediska týká zejména uchovávání (pomocí ICT) a předávání znalostí a dovedností mezi pracovníky. Schopnost vytvářet, předávat a aplikovat znalosti se stává klíčovou konkurenční výhodou - ostatně je dnešní ekonomika nazývána znalostní ekonomikou.
Podobné přístupy jsou patrné také v oblasti kvality, která klade důraz na inovace a neustálé vylepšování pracovních a jiných postupů (např metody TQM nebo Six Sigma), což není nic jiného než využívání a řízení znalostí v určité specifické oblasti.
Propagátorem čtvrtého přístupu je například Karl Erik Sveiby. Ten vymezuje řízení znalostí jako oblast syntetizující adekvátní prvky na pomezí řízení lidských zdrojů a řízení informací - viz obrázek.
Analytické techniky používané v řízení znalostí: